Ztracené bednění je jedním z nejvyužívanějších stavebních materiálů současnosti. Využívá se při výstavbách komerčních budov, rodinných domů i opěrných zídek a zděných plotů. Hlavními přednostmi tohoto systému jsou pevnost, variabilita a rychlost realizace. Co vlastně znamená pojem ztracené bednění, jaké jsou druhy, kde všude se dá využít a jaké jsou jeho další přednosti i nedokonalosti? Na to se podíváme detailněji.

Co je ztracené bednění?

Nejprve je třeba vysvětlit, co vlastně ztracené bednění je. Moderní ztracené bednění má podobu betonových tvárnic z vibrolisovaného betonu. Tvárnice jsou duté, připravené na vyplnění vnitřního prostoru betonem. Ztracené bednění se také nazývá šalovací tvárnice. Tvárnice umožňují rychlou a přesnou výstavbu nosných konstrukcí. Přesně do sebe zapadnou a pracovat s nimi dovede i zručný domácí kutil. Po zalití betonem a vytvrdnutí tak vzniká přesná, rovná a velmi pevná plocha.

Využití ztraceného bednění

Šalovací tvárnice jsou považovány za univerzální stavební materiál s mnohostranným využitím. Při výstavbě nových budov i při rekonstrukcích se dají využít na základy, základové stěny, nosné stěny i příčky. Jejich využití ovšem není jen na stavebních příčkových konstrukcích, ale například při stavbě schodů, jímek, sklepů nebo bazénů. Variabilita využití je obrovská.

Množství rozměrů

Variabilita využívání je možná také díky velkému množství nabízených rozměrů. Především šíře nedůležitá. Pro nosné a základové konstrukce se nejčastěji využívají tvárnice o šíři 40 cm. Pro dekorační zídky stačí tvárnice s šíří 10 cm. Nevýhodou tohoto systému je velká spotřeba betonu. Každou tvárnici je třeba důkladně zalít řidší betonovou směsí. Náklady se tak šplhají nahoru a pokud připravujete beton v míchačce, může se doba realizace také výrazně prodloužit. Pro větší pevnost ztraceného bednění se do otvorů mohou instalovat také železné výztuže – roxory.